Karel Veselý

Na Hliništi 44, Jihlava


Narodil se 1. ledna 1917 v Jihlavě. Karel Veselý absolvoval v rodném městě pět tříd obecné a čtyři třídy měšťanské školy. Poté se vyučil brašnářem u firmy Vilém Andrassi, kde pracoval až do roku 1936. Následovala vojenská služba, během níž dosáhl hodnosti četaře. V roce 1940 se oženil s Jiřinou Slabou, dcerou zemědělce z Hrbova, okr. Velké Meziříčí. Společně měli dvě dcery, Jiřinu (6 let v době zatčení) a Evu (19 měsíců) a až do jeho zatčení bydlela rodina v ulici Na Hliništi 44 v Jihlavě.
V předválečných letech vstoupil do Katolického spolku a tělocvičné jednoty katolické mládeže Orel, nezastával zde však žádné funkce. Za okupace pobýval v Jihlavě a podle vlastního tvrzení byl aktivně činný v odbojové skupině generála Vojtěcha Luži na Vysočině, což ovšem není možné jinak doložit.Po osvobození se stal členem Československé strany lidové a vzápětí jej zvolili do místního výboru strany, kde zastával funkci referenta pro dělnické otázky. V roce 1947 se mu podařilo založit vlastní brašnářskou dílnu. Následně se plně věnoval živnosti, takže ustoupil z veřejného života do ústraní a v lidové straně již v žádné funkci nepůsobil.
Únor 1948 přinesl Karlu Veselému, stejně jako celé řadě drobných živnostníků, řadu problémů s provozováním dílny. V srpnu téhož roku se seznámil s Janem Tučkem z Jihlavy, bývalým majitelem a nyní vedoucím obchodu s textilním zbožím, který se nacházel přes ulici naproti Veselého dílně.Společnou řeč nalezli především v kritice hospodářských poměrů, směřujících k postupné likvidaci soukromého podnikání.
Po celou druhou polovinu roku 1948 nerozvíjeli Veselý s Janem Tučkem žádné aktivity.Až v lednu roku 1949 přinesl Tuček na schůzku dopis od Josefa Jandáčka, jehož znal z doby svého působení ve Svazu přátel USA.Jandáček po únoru 1948 odešel do Ameriky, kde pracoval jako dopisovatel místních novin.Z korespondence vyplývalo, že žádal Tučka o zasílání novinových výstřižků obsahujících informace hospodářského a politického charakteru s tím, že budou v zahraničí zveřejněny. Tuček a Veselý se dohodli na spolupráci při shromažďování potřebných informací.Poté podle Tučkových slov odeslali do USA čtyři dopisy obsahující výstřižky z Práce a Demokracie i jiných tiskovin. Na přelomu ledna a února učinili rozhodnutí zapojit další spolehlivé jedince.V průběhu měsíce února proto proběhlo několik schůzek, nejčastěji v dílně Karla Veselého v Palackého ulici.
Jedním z oslovených byl i truhlář František Rod, který se na setkání skutečně dostavil.Následovalo jeho zasvěcení do plánované činnosti, která se v té době měla zaměřit především na shromažďování informací požadovaných Jandáčkem.
Na jednom z prvních setkání se rovněž začaly objevovat návrhy na akce překračující rámec původního záměru.Snad přímo Karel Veselý začal prosazovat myšlenku na přerušení dodávek elektřiny do Jihlavy, což nakonec ostatní odmítli.Se všeobecným souhlasem se naopak setkal plán Jana Tučka na odstranění nejaktivnějších funkcionářů KSČ v Jihlavě. Pozornost směřovala především k pracovníkům Okresního národního výboru (dále jen ONV) - předsedovi Dobrovolnému, dr.Meiselovi, dr.Kohnovi aj.Větší aktivita ale byla vyvinuta jen v případě prvního ze jmenovaných.Veselý však zůstal poněkud stranou a o průběhu akce ho měli jen informovat.Člen organizace Vavřinec Schwarz se přihlásil k tomu, že předsedu Dobrovolného zabije železnou trubkou.Celá akce nakonec zůstala jen v rovině neúspěšného pokusu, neboť oběť nešla v inkriminovaný čas domů sama, jak aktéři atentátu předpokládali.Předsedu ONV Dobrovolného v osudný den provázel nezjištěný příslušník Sboru národní bezpečnosti (dále jen SNB).
Na přelomu března a dubna 1949 se Karel Veselý v bytě Jana Tučka seznámil s blíže nespecifikovaným Zdeňkem Pavlicou.Ten mu sdělil, že se vrátil ze zahraničí a má navázat kontakt s poručíkem Jirotkou z Křivé u Valašského Meziříčí.Požadoval, aby Veselý a jeho společníci jeli s ním a pomohli mu při zprostředkování kontaktu, což odmítli.Po čtyřech dnech navštívil Pavlica společně s dalším mužem Karla Veselého a nabídl se, že zajistí přechod hranic do Německa.O převedení v té době projevil zájem Jan Tuček, ještě před tím jej ale zatkli právě pro přípravu nelegálního překročení hranic.Veselý v té době jednal o odchodu dalších lidí za hranice, ale po zatčení Tučka pojal k Pavlicovi nedůvěru.Vyslal proto svého blízkého spolupracovníka Vondru ověřit jména a kontakty na Valašsku.Ten se vrátil s tím, že nikoho nenalezl.Od té chvíle považoval Veselý již tak dost podezřelého převaděče za konfidenta.
Přesto, že se nad celou skupinou začala stahovat mračna, zorganizoval Veselý společně s Rodem a dalšími členy organizace letákovou akci, během níž mělo být v noci z 30. dubna na 1. května 1949 na Jihlavsku rozšířeno 1500 protistátních letáků, které připravil MUDr.Jiří Motýl z Luk n.Jihlavou a které rozmnožili na cyklostylu.
Aktivity Karla Veselého neunikly pozornosti Krajského velitelství StB v Jihlavě, takže od 16. července 1949 trávil svůj čas ve vazbě.Ještě předtím se mu podařilo varovat Roda.Trestní oznámení na skupinu „Veselý a spol“ podala jihlavská StB dne 20. září 1949. Kauzu následně převzala Státní prokuratura Brno, jejíž pracovníci po několika úpravách a postupném doplňování nových skutečností vypracovali rozsáhlý obžalovací spis na skupinu „Veselý a spol.“, odeslaný Státnímu soudu v Brně 22. listopadu 1949.
Vlastní proces probíhal ve dnech 7.–11. února 1950 v porotním sále Krajského soudu v Jihlavě.Za zločin velezrady, vyzvědačství a nedovoleného ozbrojování podle zák.č. 231/ 1948 Sb.a za spoluvinu na vraždě nedokonané byl odsouzen k trestu smrti.Stejný ortel si vyslechl i Jan Tuček a František Rod.Další dva členy skupiny - Vavřince Schwarze a Františka Bártu odsoudili k doživotnímu těžkému žaláři a dále bylo vyneseno dalších 18 trestů v rozmezí 4–25 let odnětí svobody.
Odvolání projednával Nejvyšší soud 25. dubna 1950. Karlu Veselému vyhověl v ohledu nedovoleného ozbrojování, na uložený trest smrti to ale nemělo vliv.Žádost o milost adresovanou ministru spravedlnosti Alexeji Čepičkovi napsala jeho matka Marie Veselá dne 6. března 1950 a opakovala ji osobně dne 25. dubna 1950 společně s Marií Tučkovou, matkou Jana Tučka.Na konci března napsala žádost o milost i jeho manželka Jiřina Veselá, avšak bezvýsledně.
Dne 16. června 1950 byl Veselý společně s Rodem a Tučkem informován, že jejich žádostem o milost prezident republiky nevyhověl a poprava bude vykonána následující den v pět hodin ráno.Zároveň mohli vyslovit svoje „ihned splnitelné“ poslední přání.Všichni tři odsouzení se naposledy pokusili o záchranu vlastního života.Požádali totiž o zaslání telegramu Klementu Gottwaldovi, v němž znovu prosili o změnu soudního verdiktu.Jejich snaha samozřejmě vyšla naprázdno.Karel Veselý byl oběšen na dvoře Krajské soudní věznice v Jihlavě jako třetí po Františku Rodovi a Janu Tučkovi v 6.30.Smrt lékař konstatoval v 6.45.Místo jeho posledního odpočinku není známé.
Karel Veselý byl rehabilitován usnesením Krajského soudu v Brně z 26. září 1990, kdy byly zrušeny výroky o trestu za velezradu a vyzvědačství.Tento výrok potvrdil o rok později i Nejvyšší soud ČR.O dva roky později byl výrokem Krajského soudu v Brně zrušen výrok o trestu za pokus o vraždu, s odůvodněním, že se nestala a nedošlo ani k újmě na zdraví.
Případ Karla Veselého je jednou z klasických ukázek politických procesů počátku 50. let 20. století.Jak již bylo zmíněno výše, při jeho zpracování je vždy složité rozdělit celé líčení na fikci a skutečnost.Na základě prostudovaných archiválií je však možné pokusit se alespoň o základní shrnutí.Prvním otazníkem jsou aktivity Zdeňka Pavlici, který do života Veselého vstoupil jako osoba, která byla vyslána ze „Západu“, aby navázala kontakt s protistátními skupinami.Pravděpodobně kvůli svému chování však brzy upadl do podezření, že se jedná o konfidenta, což ještě zesílilo po zatčení Jana Tučka.Jeho úloha však prozatím zůstává neobjasněna.Rovněž tak otázka, co všechno byla skutečně práce skupiny Karla Veselého a co konstrukt StB, zůstává jen těžko zodpověditelná.Na základě studia citovaných archiválií lze načrtnout hypotézu, že dělicí čára by mohla vést mezi přípravou sítě informátorů, kteří měli shromažďovat údaje určené k odeslání do zahraničí a plánováním různých teroristických akcí a vražd.
Převzato z projektu Ústavu pro studium totalitních režimů Dokumentace popravených z politických důvodů 1948–1989, autorem životopisného medailonu je PhDr.Ondřej Hladík, redakčně zkráceno