Již čtvrt století jsou v různých oblastech bývalého Sovětského svazu vytvářeny a vydávány takzvané Knihy paměti, které obsahují stručné životopisné údaje obětí politických represí, včetně osob popravených, poslaných do pracovních táborů, do vyhnanství, do trestaneckých osad či deportovaných. Tato práce dosud není ani zdaleka dokončena.
Přestože jsou základní životopisná data těchto lidí zahrnuta v některé z Knih paměti, je obtížné tyto informace dohledat. Knihy paměti jsou zpravidla vydávány v malých nákladech (od 100 do 1000 kusů) a nedostanou se do prodeje. Dokonce ani v hlavních ruských knihovnách se nenachází kompletní sada publikovaných martyrologií.
V roce 1998 si sdružení Memorial dalo za cíl vytvořit na základě vydaných Knih paměti (včetně nepublikovaných zdrojů, které má sdružení k dispozici) jednotný veřejně přístupný informační zdroj – databázi Obětí politického teroru v SSSR.
První disk, který vyšel v roce 2001, zahrnoval asi 130 tisíc jmen z 26 regionů bývalého SSSR. Aktuální, pátá verze obsahuje již více než 3 miliony 100 tisíc záznamů.
Počet záznamů není totožný s počtem jmen – v některých záznamech jsou popsány represe proti celým rodinám, v jiných případech je jednomu člověku věnováno několik záznamů o různých represích. Autoři se snažili vyhnout zdvojování informací: při přípravě aktuální verze databáze bylo z databáze vyloučeno více než 70 000 záznamů, které se vyskytovaly opakovaně v rámci jedné publikace (v různých svazcích nebo v jednom svazku pod různými variantami zápisu jména či příjmení). Zjišťování takovýchto duplicitních záznamů bude nadále pokračovat.
Nehledě na impozantní počet - tři miliony - obsahuje aktuální verze podle odhadů sdružení Memorial maximálně čtvrtinu z celkového počtu obětí politického teroru (pokud vezmeme v úvahu jen ty osoby, jichž se týká zákon Ruské federace O rehabilitaci obětí politických represí ze dne 18. 10. 1991, a kteří byli bezprostředně perzekvováni jak trestem smrti, tak odnětím svobody nebo vyhnanstvím).
Uveďme několik hlavních překážek na cestě k vytvoření kompletní databáze.
V několika zemích bývalého Sovětského svazu dnes Knihy paměti vůbec neexistují (Arménie, Ázerbájdžán, Tádžikistán, Turkmenistán, Uzbekistán), a v některých jiných (Lotyšsko, Litva, Moldavsko, Ukrajina a Estonsko) jsou Knihy paměti zveřejněny v národních jazycích a z tohoto důvodu nebyly zatím zařazeny do databáze (na Ukrajině je v ruštině zveřejněn pouze jeden svazek ze série Rehabilitováni historií (Reabilitovani istorieju) – týkající se autonomní republiky Krym).
Další problém souvisí s tím, že v Rusku stále neexistuje státní program pro zvěčnění památky obětí politických represí - navzdory koncepci státní politiky, která byla v této souvislosti schválena v roce 2015.
Co se týče ruských Knih paměti, pak v 11 subjektech Ruské federace (republika Adygeja, Ingušsko, Tuva, Čečenská republika, Brjanská, Volgogradská, Vologdská, Leningradská, Penzská, Saratovská a Čeljabinská oblasti) nebyly vydány žádné Knihy paměti navzdory tomu, že ve většině těchto regionů jsou materiály pro jejich publikaci připraveny. Téměř stejná situace je v Primorském kraji a Tambovské oblasti, kde byly díky snaze jednotlivých nadšenců vydány Knihy paměti alespoň v symbolickém nákladu 15, respektive 30 výtisků.
V mnoha dalších oblastech není vydávání Knih paměti dokončeno a není ani známo, kdy dokončeno bude. Například v Moskvě nebyly dosud zveřejněny ani kompletní seznamy popravených.
Ale i tam, kde jsou Knihy paměti vydávány, je připravují různé úřady, veřejné organizace a nadšenci bez jednotné metodiky. Z tohoto důvodu se Knihy paměti zásadně liší v úplnosti osobních údajů, přičemž v některých jsou informace natolik skrovné, že je nutné je přepracovat (například v Knize paměti Ivanovské oblasti není u perzekvovaných uvedeno nic jiného než jméno, příjmení, patronymum a rok a místo narození).
Autoři Knih paměti nemají jednotný přístup ani v otázce kategorie osob, které by měly být v těchto knihách zahrnuty. V některých oblastech pod pojmem obětí politických represí chápou všechny, na něž se vztahuje zákon o rehabilitaci, tedy popravené, odsouzené k trestu odnětí svobody ve věznicích, vyhoštěné, vystěhované, deportované do speciálních trestaneckých osad, rozkulačené a mobilizované na práci. V jiných oblastech jsou do seznamů zahrnuti pouze popravení. V některých oblastech Knihy paměti pokrývají celé období od roku 1917 do poloviny osmdesátých let, v jiných jsou omezeny na období 30.- 40. let a počátku 50. let. Někde jsou v seznamech uváděni pouze obyvatelé konkrétního regionu, v jiných případech i ti, kteří si zde odpykávali trest odnětí svobody či deportace.
Situace je obzvláště špatná v případě obětí masových správních represí, tj. rozkulačených a deportovaných. To je částečně způsobeno objektivními potížemi při shromažďování informací. Archivní dokumentace o těchto kategoriích je značně neúplná a rozptýlená. V seznamech vysídlovaných rodin nejsou vždy jména rodinných příslušníků uvedena v úplnosti a jména dětí často nejsou uvedena vůbec. Navíc k rehabilitaci těchto osob dochází pouze na základě osobních žádostí občanů, takže velká část obětí zůstává mimo rehabilitační proces. Zčásti to je způsobeno také tím, že ve veřejném mínění v RF tyto kategorie nejsou zřetelně vnímány jako oběti represí, a tudíž jim není vždy věnována pozornost v Knihách paměti. Pouze v některých regionech jsou rozkulačeným a deportovaným věnovány samostatné publikace, jako je například pětidílná Selská Golgota (Kresťjanskaja Golgofa) vydaná v Omské oblasti nebo speciální vydání Knih paměti (Republika Komi, Novosibirsk, Čita a několik dalších).
Všechny tyto problémy vyplývají z toho, že v Ruské federaci (na rozdíl od Ukrajiny, Kazachstánu a pobaltských zemích), přestože byla v roce 2015 schválena koncepce zvěčnění památky obětí politických represí, dosud neexistuje odpovídající celostátní program. Úsilí veřejných organizací a nezávislých vědců naráží na stále nová omezením přístupu k archivní dokumentaci, omezením, která jsou v přímém rozporu se zákonem.
Uživatelé informací shromážděných v databázi Oběti politického teroru v SSSR by měli mít na paměti, že obsažené informace nejsou výsledkem kritického a dokumentačního ověření údajů obsažených v publikovaných zdrojích. Autoři si vytkli skromnější úkol: vytvořit společný soubor těchto publikací a doplnit je o řadu shromážděných, ale dosud nezveřejněných údajů. Dovolili si opravit jen ty nejzjevnější chyby.
Formáty, množství a kvalita informací v poskytnutých materiálech se výrazně lišily, což představovalo vážné technické problémy. Bohužel autoři neměli zdaleka ve všech případech k dispozici elektronickou verzi Knih paměti nebo odpovídajících databází. Významnou část materiálu (20-25%) museli skenovat a není tudíž vyloučena možnost, že během digitalizace papírových zdrojů vznikly chyby (snad jich není mnoho). I když se autoři databáze snažili v maximální míře chyby vzniklé při digitalizaci opravit, některé mohly uniknout jejich pozornosti. Všechny shromážděné informace, velmi heterogenní jak co se týče obsažených osobních údajů, tak vzhledem k formátu zpracování, byly převedeny do jednotné tabulkové podoby, která umožňuje alespoň minimální vyhledávání. Ne ve všech případech se to podařilo. Autoři se proto předem omlouvají za všechny takové chyby či nesrovnalosti, které se v databázi mohou vyskytnout a doufají, že v budoucnu se je podaří odstranit.
Bez úsilí stovek lidí a mnoha organizací, které shromažďovaly osobní informace o obětech politických represí v SSSR, by nemohla být tato práce provedena.
Autoři databáze jsou vděčni zahraničním spolupracovníkům:
Vyjadřujeme naše nejupřímnější uznání mnoha lidem a organizacím v Rusku, všem těm, kteří v rámci pracovních povinností nebo na vlastní popud připravují Knihy paměti nebo se věnují jiné práci, související s uchováváním paměti na oběti politických represí.
Zvláštní poděkování patří V. P. Lukinovi, bez jehož aktivní pomoci by bylo shromáždění těchto informací mnohem obtížnější.
Vyjadřujeme naši vděčnost správním úřadům mnoha ruských regionů, které zareagovaly na naši žádost o zaslání materiálů: Republice Burjatsko, Dagestán, Karačajevsko-Cherkesko; Astrachaňské, Belgorodské, Irkutské, Kirovské, Kostromské, Pskovské, Rostovské, Saratovské, Čeljabinské, Čitské a Jaroslavské oblasti a Židovské autonomní oblasti.
Využíváme této příležitosti, abychom upřímně poděkovali organizacím, jejichž materiály jsou obsaženy v naší publikaci: deník Moskevská Pravda, který již řadu let věnuje trvalou pozornost tématu represí a zveřejňuje seznamy obětí, Státnímu archivu Ruské federace, archivní službě Ingušské republiky a Chanty-Mansijského autonomního okruhu - Jugra, státním archivům Čuvašské republiky, Altajského kraje, Kurganské, Nižněnovgorodské, Sverdlovskské a Tambovské oblasti, prokuratuře města Moskvy, Republice Mordovia, Archangelské a Uljanovské oblasti, archivům a informačním centrům ministerstva vnitra, výboru pro obnovu práv rehabilitovaných města Moskvy, Astrachaňské, Vladimirské, Samarské, Jaroslavlské a mnoha dalších oblastí; vydání Knih paměti Republiky Karélie, Komi, Tatarstánu, Belgorodské, Omskské, Pskovské, Tverské oblasti, pobočce sdružení Memorial v Chakaské republice, Voroněži, Krasnodaru, Krasnojarsku, Miassu, Omsku, Penze, Permu, Rjazani, Petrohradu, Saratovu, Syktyvkaru, Tambovu, Tomsku, Tule a Čeboksarech.
(přeloženo z ruského originálu)