ThDr. Ferdinand Karel Nesrovnal (1896–1952)

Narodil se 16. srpen 1896 v Brně. Obecnou a měšťanskou školu navštěvoval v Brně- Husovicích v letech 1902–1910. Následně studoval v rodném městě na českém státním gymnáziu. Po vypuknutí první světové války rodiče neměli peníze na jeho další studia, a proto mu doporučili vstup k jezuitům. V sextě vstoupil v září 1915 do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě. Po dvouletém noviciátě dokončil gymnaziální studia na řádových školách v Rakousku, v Linci-Freinberku. Filosofická studia absolvoval v letech 1919–1922 na řádovém filosofickém institutu v Innsbrucku. Následně působil dva roky jako magistr na misijním ústavu Papežské koleje Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě. V letech 1924–1928 konal teologická studia na teologické fakultě univerzity v Innsbrucku. Na kněze byl vysvěcen 25. července 1927 tamtéž. Po dokončení teologických studií vykonal v St. Andreas tzv. třetí řádovou probaci a vrátil se do vlasti.
V srpnu 1929 byl řádovými představenými a pražským arcibiskupem jmenován generálním duchovním rádcem Sdružení katolické mládeže v Čechách – organizoval tato sdružení po celé republice a formoval mládež. Zároveň byl redaktorem časopisu Dorost a vedl exerciční a eucharistický sekretariát v Praze. Od roku 1936 působil jako kazatel, misionář a exercitátor na Svatém Hostýně. V roce 1937 vystoupil z osobních důvodů z řádu a byl přijat jako diecézní kněz do olomoucké arcidiecéze. V letech 1937–1946 působil ve farnosti v Biskupicích u Prostějova a jako kooperátor v Kralicích na Hané, následně v Brně. Zde převzal v roce 1946 úlohu duchovního rádce Svazu katolických žen a dívek. Od následujícího roku se věnoval vedení exercicií v brněnské diecézi.
Za druhé světové války působil v protinacistické odbojové organizaci Obrana národa a také spolupracoval s partyzánskou skupinou Hnutí za svobodu na Prostějovsku. Pro svou spolupráci s odbojem byl vyšetřován olomouckým gestapem. Po válce obdržel za svou činnost v odboji vyznamenání a diplom. Od března 1948 byl ustanoven kooperátorem v Bystrci u Brna a od srpna 1950 působil až do svého zatčení jako administrátor kostela sv. Kříže ve Znojmě při bývalém klášteře dominikánů. Byl velmi oblíben mezi mládeží, protože finančně podporoval sociálně slabší studenty, hlavně bohoslovce. Po únoru 1948 zprostředkoval několika mladým vysokoškolákům vyloučeným ze studií odchod za hranice. Také duchovně vedl a formoval bývalé bohoslovce a studenty, kteří uvažovali o cestě ke kněžství. Mohli u něj na faře bydlet, kněz se staral o jejich živobytí a potřeby. Ujal se také bývalých řeholních kleriků, kteří po záboru klášterů a internaci řeholníků v dubnu 1950 ztratili své vedení a zázemí. Na jižní Moravě udržoval kontakty s kněžími aktivně projevujícími nesouhlas s komunistickým útlakem církve – např. sekretářem biskupa Skoupého P. Josefem Hrbatou, který byl vyšetřován StB a později odešel za hranice. Kvůli svým aktivitám byl P. Nesrovnal delší dobu sledován a byli na něj nasazeni spolupracovníci StB.
Dne 26. května 1952 byl P. Nesrovnal zatčen a na faře u něj byla provedena domovní prohlídka a poté byl převezen na StB v Brně. Zahájili proti němu vyšetřování kvůli obvinění z velezrady a vyzvědačství, a to pro údajné kontakty s protikomunistickými odbojovými organizacemi, zprostředkování ilegálních přechodů hranic a špionážní činnosti – měl poslat do zahraničí plány protileteckých krytů v Brně.
Dne 30. května 1952 byl do 14.45 hodin vyslýchán a poté předán na celu. V 17 hodin byl nalezen na své cele oběšen. Okolnosti úmrtí se nepodařilo zcela objektivně vyšetřit.