Mykola Rossinevyč (1893—1946), ukrajinský emigrant, veřejně činná osobnost, lesní inženýr

Viktorinova 1151/3, Praha – Nusle


Mykola Rossinevyč. NA ČR – MZV RPA
Mykola (Mykola Oleksandrovyč) Rossinevyč se narodil 14. února 1893 do rodiny pravoslavného kněze ve městě Nižyn v Černigovské gubernii (nyní Ukrajina). V roce 1914 byl mobilizován a po absolvování výcviku ve vojenském učilišti v Čuhujivu v r. 1915 nastoupil do carské armády a s 32. Sibiřským střeleckým plukem se zúčastnil bojů proti rakouské armádě v Haliči. V r. 1918 se vrátil v hodnosti poručíka na Ukrajinu, absolvoval důstojnickou školu a nastoupil do armády Ukrajinské lidové republiky (ULR). V průběhu roku 1919 byl náčelníkem operativního oddílu štábu Záporožské brigády ULR, poté náčelníkem výcvikového oddílu Záporožské skupiny vojsk ULR, které po ofenzivě na západ za řeku Zbruč na území Polska byly v listopadu r. 1920 internovány polskou vládou.
Platonida Rossinevyč-Ščurovská. NA ČR – MZV RPA
Období od prosince 1920 do září 1922 strávil podplukovník Rossinevyč v polských táborech pro internované ukrajinské vojáky v Alexandrově, Szczypiorně a Kaliszi. Poté využil možnosti začít nový život a, jak uvedl ve svém životopisu z r. 1930, „uprchl z Polska do ČSR, kde v prosinci nastoupil jako posluchač na Vysoké učení technické v Praze a byl přijat do péče Česko-Ukrajinského Komitétu“. Díky hmotné a peněžní podpoře poskytované Komitétem ze státních prostředků v rámci Ruské pomocné akce mohl Rossinevyč získat civilní profesi lesního inženýra (v r. 1927 absolvoval Vysokou školu zemědělského a lesního inženýrství při ČVUT v Praze) a již od září 1928 nastoupit na místo tajemníka filozofické fakulty Ukrajinské svobodné univerzity v Praze. Na této pozici na univerzitě pak pracoval do r. 1945. Současně se zabýval taky společenskou činností, byl jedním z aktivistů Svazu hejtmanců-deržavníků (ukrajinských monarchistů) a v l. 1939—1944 – předsedou jeho pražské pobočky.
Mykola Rossinevyč, foto z dotazníku zatčeného, 1945. HDA SBU, vyšetřovací spis 69550-fp
V Praze potkal Mykola Rossinevyč (v českých archivních dokumentech příjmení uváděno také v podobách Rossinewyč, Rossinevič) svou životní lásku – Platonidu Ščurovskou (1893, o. Posuchivka, Čerkaská oblast, Ukrajina – 1973, Praha), se kterou se 24. února 1924 vzali. Platonida Rossinevyč -Ščurovská byla žákyní slavného sbormistra Oleksandra Košyce a druhou dirigentkou jeho Ukrajinské republikánské kapely. Po triumfálním turné po Evropě v l. 1919—1922 odjel Košyc s kapelou do Spojených států, část sboristů a druhá dirigentka ale zůstali v Československu. V Praze Platonida Ščurovská vyučovala na Pražské státní konzervatoři a na Ukrajinském pedagogickém institutu Mychajla Drahomanova (zde řídila Hudebně-pedagogické oddělení). Později byla sbormistryní několika ukrajinských pěveckých sborů v Praze a Poděbradech.
Dne 11. srpna 1936 bylo manželům Rossinevyčovým uděleno československé státní občanství. V listopadu téhož roku se nastěhovali do bytu na adrese Viktorinova 3 v pražských Nuslích.
Právě do tohoto bytu v květnu 1945 vtrhli příslušníci oddílu kontrarozvědky SMERŠ 53. sovětské armády. Mykola Rossinevyč byl zatčen již 12. května 1945, ovšem rozhodnutí o jeho zatčení bylo schváleno teprve 19. května a sděleno Rossinevyč ovi 22. května. Mezitím se v jeho bytě odehrály dvě domovní prohlídky a všechny nalezené dokumenty byly použity jako materiály pro obvinění z protisovětské kontrarevoluční činnosti.
Na začátku srpna 1945 byl Rossinevyč spolu s jinými osobnosti ukrajinské protibolševické emigrace dopraven z Prahy do Kyjeva. Zde ve věznici č. 1 (Lukjanovské věznici) do 3. listopadu 1945 probíhalo vyšetřování jeho nepřátelské činnosti vůči sovětskému státu. Soudu se Rossinevyč ale nedočkal: podle svědků, jiných uvězněných Ukrajinců, byl v začátku r. 1946, několik dnů před soudním zasedáním, zabit ve vězeňské nemocnici několika kriminálníky. Ovšem dle lékařské správy se Rossinevyč 2. 2. 1946 obrátil na lékaře se stížností na bolest v hrudi, kašel a otoky, a dne 10. 2. 1946 zemřel na oboustranný infarkt zatížený zánětem pohrudnice.