Pamětní tabulku Janu Skřipkovi umisťujeme ve spolupráci s organizací Post Bellum. Vzpomínky, které pro sbírku Paměť národa nahrál syn Jana Skřipky, si můžete poslechnout
zde.
Jan Skřipka (13. ledna 1895 v Horní Lidči – 13. ledna 1957 ve věznici na Mírově) byl souzen a odsouzen v rámci politických procesů s protikomunistickou organizací Světlana, a to ve skupině „Lenhard Rudolf a spol.“
Světlana byla protikomunistická odbojová organizace působící na Moravě v letech 1948–1952. Název byl odvozen od jména dcery jejího zakladatele Josefa Vávry-Staříka a Aloisie Doležalové, Světlany rozené Doležalové. Organizace byla složená především z bývalých partyzánů a zabývala se šířením ilegálních tiskovin, ukrýváním lidí, kteří byli pronásledování režimem, a náborem nových členů pro zamýšlený partyzánský odboj v případě vypuknutí války či při vnitřním zhroucení režimu. Činnost organizace byla však také sledována tajnou politickou policií – Státní bezpečností (StB), které se podařilo do Světlany infiltrovat své agenty.
Jan Skřipka pocházel z Horní Lidče, kde se narodil v roce 1895 a byl kmotrem velitele Světlany – Makyty Rudolfa Lenharda. Staral se o rodinné hospodářství o výměře necelých 14 ha. Za války podporoval partyzány. Po osvobození vstoupil do Československé strany lidové a od konce roku 1948 do března 1949 poskytoval členům Světlany úkryt a potraviny. Dle StB měl podepsat přísahu člena Světlany pod krycím jménem „Lípa“. Zatčen byl 4. června 1949. Pro zdůraznění jeho nebezpečnosti pro režim ho StB označila za „vesnického boháče, ostře zaměřeného proti lidově demokratickému zřízení“.
Po zadržení byl s Janem Skřipkou sepsán výslechový protokol v Uherském Hradišti, kde byl vězněn. V něm uvedl, že kolem konce listopadu 1948 ho kontaktoval jeho kmotřenec Rudolf Lenhard a požádal jej o možnost úkrytu pro kurýra ze zahraničí Antonína Jánošíka, původně na několik dnů. Při prvním ukrývání, podle výpovědi Jana Skřipky, byl u něj na hospodářství Jánošík asi 14 dní. Asi po týdenní nepřítomnosti přišel znovu se žádostí o poskytnutí úkrytu. Skřipka jej sice ukryl, ale poslal svého syna Jaroslava pro Lenharda, aby si pro Jánošíka přijel. Během druhé návštěvy ho Skřipka ukrýval cca 6 dnů. Dále Jan Skřipka také vypověděl, že byl zhruba seznámen s činností Světlany, respektive bylo mu jasné, že dělají něco protikomunistického, ale odmítl, že by byl do organizace přímo zapojen.
Dle výslechů velkého množství dalších zatčených, také na základě provokativní činnosti KV StB Uherské Hradiště a ministerstva vnitra, bylo vypracováno trestní oznámení pro Státní prokuraturu Brno dne 21. září 1949. V něm bylo k osobě Jana Skřipky uvedeno, že se v souvislosti s činností skupiny Světlana Makyta dostal poprvé do kontaktu s Rudolfem Lenhardem na přelomu měsíců listopadu a prosince 1949, kdy měl také podepsat přísahu a zvolit si krycí jméno „Lípa“. V prosinci téhož roku pak po dobu cca 14 dnů ukrýval Janošíka a znovu po druhé v lednu 1949. Dále že v březnu 1949 poskytl úkryt dalším členům Světlany – Matúšovi s Manou a Cáhelovi, o nichž věděl, že se ukrývají před zatčením. Bylo zdůrazněno, že Skřipka je „…velkým sedlákem, může se počítati za vesnického boháče a jako takový jest ostře zaměřen proti lidově demokratickému zřízení…“ (srov. arch. č. V-2670 Brno, „Rudolf Lenhard a spol.“, tzv. mapa, str. 134–135).
Jan Skřipka byl souzen v rámci politických procesů se členy protikomunistické organizace Světlana, ve skupině „Lenhard Rudolf a spol.“ spolu s dalšími dvaceti třemi spoluobžalovanými Státním soudem Praha – oddělení Brno ve dnech 24. až 29. dubna 1950 v Gottwaldově (sp. zn. Or II a 599/49). Dne 29. dubna 1950 byl odsouzen podle § 1 odst. 1 zák. č. 231/48 Sb. k trestu odnětí svobody v délce trvání patnáct let, peněžitému trestu podle § 47 zák. č. 231/48 Sb. ve výši 40 000 Kčs, konfiskaci veškerého jmění podle § 48 zák. č. 231/48 Sb. a ztrátě čestných práv občanských po dobu 10 let podle § 52 zák. č. 231/48 Sb. Výše rozsudku byla potvrzena také Nejvyšším soudem v Praze dne 30. června 1950, který potvrdil výši rozsudku a zamítl odvolání.
Trest si Skřipka odpykával ve věznici na Mírově. Dne 5. července 1953 mu byla zamítnuta žádost o milost na základě posudku UÚNZ Mírov, kde se mj. uvádí: „Odsouzený Jan Skřipka pracuje dobře, postoj k lidově demokratickému zřízení má záporný, jmenovaný žije dosud v myšlenkách ve svých dřívějších poměrech, dosavadní výkon trestu u jmenovaného nesplnil požadavek převýchovy natolik, aby skýtal záruku, že se už vypořádal se svým reakčním zaměřením a souhlasil s dnešním socialistickým zřízením, je tedy třeba, aby si odpykal větší část trestu, a proto se k udělení milosti nedoporučuje.“
Také následná žádost o podmíněné propuštění byla Janu Skřipkovi 2. 1. 1957 zamítnuta s odůvodněním, že „odsouzený se necítí vinen a svých činů nelituje, v dopisech rodině jeví odpor ke kolektivnímu hospodaření v JZD, i když jinak se chová celkem uspokojivě, nelze dosud říci, že by bylo výkonem trestu dosaženo takového stupně převýchovy, že by mohl býti podmíněně propuštěn, neboť jsou obavy, že by působil škodlivě mezi zemědělci...“
Jan Skřipka zemřel ve vězení v den svých 62. narozenin, 13. ledna 1957, na infarkt.
Stručný životopis vychází z publikace Případy Světlany, Proměny obrazu třetího odboje. Autorský tým: Z. Homola, L. Kokeš, B. Mouralová, J. Pinkas, L. Svoboda, M. Tichý, vydal ÚSTR 2017 a materiálů ABS, zpracovaných Mgr. Zdeněk Homola, Ph.D., redakčně zkráceno a upraveno