František Jančík (1872–1937)

František Jančík se narodil 7. února 1872 v obci Tasovice v Jihomoravském kraji. Podle záznamů Správy služby bezpečnosti Ukrajiny „byl bohatý kulak, znalý čtení a písma, nestraník.“

Spolu s dalšími osadníky se Jančík přestěhoval do vesnice Bohemka, která byla založena v srpnu 1905, kdy si Ignác Andrš, Fridrich Horta, Fridrich Jelínek, Pavel Poláček a František Zlatník pronajali od vlastníků půdy Brotského a Krause pozemky v Chersonské provincii. První osadníci se svými rodinami přijeli z českých zemí a z polského města Zelów.
V roce 1906 přijel do Bohemky kazatel Vilém Rejchrt se svou rodinou a vznikla zde reformovaná evangelická náboženská obec. V roce 1907 byla postavena zemljanka, ve které vznikla česká škola. Ve stejném roce byla zahájena výstavba domů, které nahradily původní zemljanky. Jako první byl postaven dům Pavla Poláčka, který se později stal prvním starostou vesnice.

V roce 1909 byla založena křesťanská společnost Hus. V roce 1910 žilo na Bohemce již 40 rodin. Ve vesnici se objevila kovárna, jejímž prvním kovářem byl Emil Jančík z rozvětvené rodiny Jančíkových.
V období hladomoru v letech 1921-1923 poskytovala Bohemce pomoc Českobratrská evangelická církev, křesťanský spolek Kostnická jednota, Československá obec legionářská a římskokatolický olomoucký arcibiskup Antonín Cyril Stojan. V roce 1927 byl pro českou školu zakoupen zděný dům.
Hladomor v letech 1932-1933 a s ním spojené represe zachvátily i české vesnice na jihu Ukrajiny. František Jančík byl v této době vyšetřován Oděsským oddělením Sjednocené státní politické správy (OGPU) za kontrarevoluční propagandu a v této souvislosti byl na 72 hodin zadržen. V roce 1933 byla rodina Jančíkových rozkulačena a od té doby již nepracovali na svém hospodářství, ale v zemědělském družstvu Rudý prapor. Mnozí čeští obyvatelé Bohemky v těchto letech zemřeli buď v důsledku hladomoru, nebo cílených represí.
František Jančík byl opět zatčen v roce 1937, v letech Velkého teroru, kdy naplno propukly represe proti národnostním menšinám na Ukrajině. Jančík byl ženatý a jeho manželce Sofii bylo v okamžiku manželova zatčení 58 let. Jančíkovi měli celkem osm dětí. Jejich nejmladší dceři Julii bylo v době zatčení 16 let. Nejstraší dcera Jančíkových, Marie, žila se svým manželem Oleksandrem Vantukem v Polsku.

František Jančík byl zatčen 20. října 1937 kvůli dopisům, které dostával od dcery Marie z Polska a veřejně je předčítal obyvatelům Bohemky. Měsíc po zatčení, 20. listopadu vyšetřování skončilo a byla vznesena obžaloba podle čl. 54-10 část 1 trestního zákoníku Ukrajinské SSR (kontrarevoluční agitace, podkopávání socialismu a špionáž). Od té doby se nacházel ve věznici v Oděse. Dne 27. listopadu 1937 bylo usnesením trojky rozhodnuto o trestu smrti zastřelením.
Dne 13. prosince 1937 byl rozsudek nad Františkem Jančíkem vykonán.
Od roku 1938 se ve škole v Bohemce smělo vyučovat výhradně v ukrajinském jazyce. V roce 1991 se na škole v Bohemce opět začal vyučovat český jazyk, ale již jako volitelný předmět.
V roce 1991 navštívil Bohemku Miloslav Čejka, farář Českobratrské církve evangelické. To přispělo k oživení náboženského života a obnovení vazeb s Českobratrskou církví. V únoru 1992 se farářem stal rodák z Bohemky Josef Ludvíkovič Jančík.
František Jančík byl rehabilitován 18. září 1989.


(medailonek vznikl na základě vyšetřovacích spisů, historických a encyklopedických pramenů)