Franc Froněk se narodil 3. února 1895 (podle juliánského kalendáře) v obci Česká Krošňa nedaleko Žitomíru, v té době administrativního centra Volyňské gubernie Ruského impéria, do početné rodiny českých novousedlíků Josefa a Marie Froňkových. Marie pocházela z české rodiny Čadových. Josef Froněk byl řezníkem a vlastnil malý uzenářský podnik. České a ukrajinské děti navštěvovaly obecní školu v Krošni, kde učili také učitelé z Čech. Po absolvování školy se František rozhodl pro povolání uzenáře a poté pracoval spolu se svým otcem. Na začátku 20. století se rodina Froňkových přestěhovala z Krošni do osady Dalnij, k Josefově tchýni Marii Čadové. Tam postavili nový dům, ke kterému patřil pozemek s polem a lesem. U domu nechali postavit udírnu. Na začátku první světové války byl František mobilizován do ruské carské armády. Sloužil v 1. československém střeleckém pluku Mistra Jana Husa. Za hrdinství v bojích mu byly uděleny dvě medaile „Za odvahu“. Po říjnovém převratu v roce 1917 se František vrátil domů a záhy narukoval do armády Ukrajinské lidové republiky pod velením Simona Petliury. Ve stejné době potkal v Krošni mojí prababičku Kateřinu Sovčkovou, která také pocházela z početné rodiny českých kolonistů Petra a Kateřiny Sovčkových. V roce 1919 se vzali a v roce 1920 se jim narodila prvorozená dcera – moje babička Ljudmila. Kateřinin otec jim daroval pozemek poblíž svého domu. V roce 1923 se jim narodila druhá dcera Maria. V té době vyhlásila sovětská vláda zavedení Nové hospodářské politiky – tzv. NEPu, která měla podle plánu jejího tvůrce Lenina přispět k ekonomickému růstu země. František a jeho otec bolševikům uvěřili a rozhodli se pokračovat v rodinném podnikání. Na svém pozemku postavil malý provizorní obchůdek, ve kterém Kateřina mohla prodávat klobásy a další masné výrobky od Froňků; plánovali výstavbu kamenného domu s prodejnou. Obchodu se dařilo – dům stál v ulici, kterou procházela silnice do Čerňachiva, Korosteně a dále do Petrohradu. Vedle se nacházel hostinec „Český klub“ patřící Kateřinině starší sestře Anně Rýdlové a jejímu manželovi. Podávalo se v něm teplé jídlo, pivo, byly k zapůjčení české noviny a časopisy. Po večerech hrála hudba a scházela se tu mládež. S otcovou pomocí zahájil František stavbu většího domu, avšak Stalinovo rozhodnutí o ukončení NEPu znamenalo likvidaci soukromého vlastnictví a podnikání, což ovlivnilo i život rodiny Froňkových. Rodinný podnik byl zlikvidován, František se nechal zaměstnat v masokombinátu v Žitomíru jako dělník. Jeho žena Kateřina nastoupila do kolchozu v Krošně. Česká Krošňa byla z hlediska místních poměrů po všech stránkách výjimečnou vesnicí. Mnoho místních Čechů udržovalo kontakt s příbuznými v Československu. V obci byla dvě amatérská divadla a pobočka Sokola, jehož členem byl také František. Místní obyvatelé mezi sebou mluvili česky a dodržovali tradice. Právě proto se Krošňa dostala do zorného pole NKVD. František Froněk, který byl aktivní osobností a v minulosti bojoval v armádě Ukrajinské lidové republiky, začal být tajně sledován NKVD. V roce 1930 NKVD Froňka zatkla pro podezření ze špionáže, ale o pět měsíců později byl z vězení propuštěn. V roce 1933 byl znovu zatčen pro podezření ze špionáže, účasti v „české nacionalistické“ organizaci Sokol a odsouzen na tři roky v nápravně-pracovním táboře. František si trest odpykal na stavbě kanálu Moskva-Volha, potom se vrátil domů. V roce 1938 se NKVD rozhodla provést rozsáhlou operaci zaměřenou na likvidaci „nepřátel lidu“, „protisovětského nacionalistického podzemí“ a „západních špionážních a sabotážních buněk“. Dne 25. května 1938 tak bylo zahájeno oficiální řízení proti členům české vojensko-povstalecké špionážní organizace České družstvo. Celkem bylo z účasti v ní obviněno 80 osob, které byly zatčeny. Drtivá většina z nich byli obyvatelé České Krošni, další z Žitomíru a českých osad v Čerňachivském a Korosteňském okresech v téže oblasti. Pouze dva ze zatčených nebyli Češi. František Froněk byl zatčen v noci 13. května 1938 a v jeho domě proběhla prohlídka. Zatčené shromažďovali ve vesnickém klubu. Během zatýkání příslušníci NKVD zapomněli vzít Froňkův pas (občanský průkaz) a poslali vzkaz, aby mu ho někdo přinesl. V té době pasy zdaleka neměli všichni občané SSSR, rolníci je neměli vůbec. Moje babička Ljudmila vzala otcův pas a přinesla ho do klubu. Později vzpomínala, že u vchodu stál strážný a venku u klubu byli příslušníci NKVD. Uvnitř v klubu bylo mnoho vesničanů. Babička našla svého otce a dala mu pas. Otec ji stihl jen políbit a řekl, ať se sestrou poslouchají matku a pomáhají jí. Ljudmila už svého otce nikdy nespatřila. Zadržení Češi byli obviněni z protisovětské činnosti, českého nacionalismu a šovinismu, špionáže ve prospěch Československé republiky a také ze sabotážních akcí, které nikdy neprovedly. Ve spisech nejsou uvedeny žádné důkazy. Vše je založeno na svědectvích získaných pomocí psychického nátlaku a mučení. František byl navíc obviněn ze „záškodnictví“ – údajně při práci v masokombinátu přidával do mletého masa písek a kovové hobliny. Záznam o vykonání popravyDne 22. září 1938 byl František Froněk spolu s dalšími zatčenými odsouzen rozhodnutím trojky Žitomírské oblastní správy NKVD k trestu smrti zastřelením. Dne 28. září 1938, na svátek svatého Václava a v den narozenin jeho dcery Ljudmily, byl František Froněk spolu se všemi zatčenými v této věci v žitomírské věznici zastřelen. Těla Froňka a dalších zastřelených pohřbili příslušnici NKVD v noci v rokli, v té době na okraji Žitomiru v části Smoljanka poblíž židovského hřbitova. Toto místo je velkým masovým hrobem obětí bolševických represí, totalitního stalinistického režimu a sovětské vlády. Počet lidí pohřbených na tomto místě není znám. Ale rokle zde kdysi byla hluboká... Nyní je nad pohřebištěm pomník. Ačkoli od září roku 1938 Františkova manželka Kateřina věděla, že její manžel byl zastřelen, žádné oficiální informace o osudu manžela po dlouhá desetiletí nedostala.
