Jan Tuček (1916–1950)

obchodník, člen jihlavské odbojové organizace
Syn Františka Tučka a Marie, rozené Válkové. Otec vlastnil krejčovství v Jihlavě, matka byla v domácnosti a starala se o výchovu dvou synů. Po dokončení obecné a měšťanské školy vystudoval Jan Tuček obchodní akademii. Následně byl zaměstnán jako litograf v tiskárně Svoboda v Brně. V době okupace pracoval v krejčovské dílně svého otce. Po druhé světové válce založil vlastní obchod, který provozoval až do roku 1948, kdy byl znárodněn.
Od roku 1936 byl členem ČSNS. Jan Tuček spolupracoval na vytvoření odbojové organizace Karla Veselého, která působila od podzimu 1948 do července 1949 v okolí Jihlavy. Byl v písemném kontaktu s Josefem Janečkem, který po únorových událostech odešel do USA. V září 1948 od něho obdržel dopis, který obsahoval instrukce k odbojové činnosti. Na základě těchto pokynů začala skupina shromažďovat informace o hospodářské a politické situaci v ČSR, které byly zasílány do zahraničí.
J. Tuček byl zatčen 12. dubna 1949 zatčen pracovníky Krajského velitelství StB v Jihlavě pro podezření z přípravy k nelegálnímu překročení hranic
Jan Tuček tedy nebyl uvězněn kvůli činnosti ve skupině, která byla později nazvaná „Veselý a spol.“ a jejíž aktivity ještě nestály ve středu zájmu StB. Na konci dubna podala Okresní prokuratura v Jihlavě návrh zahájit předběžné vyšetřování pro zločin podle §5, 8 tr. zák. a §40 podle zák. č. 231/1948 Sb. kvůli přípravě přechodu hranic, o čemž Tučka informovali 2. května. Během prvních výslechů vše popíral, což dokládal popisem celé řady činností nasvědčujících jeho úmyslu setrvat v republice. Mimo jiné využil i svých sportovních aktivit, když prohlásil, že: „...jsem si dal spraviti raketu, abych mohl hráti tenis“ ( MZA, f. Státní soud Brno, Or IIa 563/49, zápis výslechu J. Tučka z 26. 4. 1949)
Tučka bezprostředně po zatčení umístili do cely v jihlavské krajské soudní věznici, odkud prostřednictvím vězeňského dozorce Josefa Kučery posílal členům skupiny motáky, ve kterých je informoval o tom, že při výsleších nic neprozradil, a vybízel k dalším akcím. Žádal členy organizace, aby přepadli jihlavskou věznici a osvobodili politické vězně.
Jan Tuček byl obviněn z trestných činů velezrady, vyzvědačství, spoluviny na zločinu vraždy a nedokonaného svádění k zločinu vraždy. Byl souzen v politickém procesu „Veselý, Rod a Tuček“, který se konal 7.–11. února 1950 před Státním soudem v Jihlavě. Byl odsouzen k trestu smrti a popraven 17. června 1950 na dvoře Krajské věznice v Jihlavě.
Po skončení soudu čekali všichni tři odsouzení k smrti na výsledky žádosti o milost. Stalo se tak 16. června. Tehdy informovali Tučka společně s Veselým a Rodem o tom, že jim prezident republiky nevyhověl a poprava bude vykonána následující den v pět hodin ráno. Mohli ještě vyslovit svoje poslední přání. Všichni tři odsouzení se naposledy pokusili o záchranu vlastního života. Požádali totiž o zaslání telegramu prezidentu republiky Klementu Gottwaldovi, v němž uznávali svoje provinění a znovu prosili o změnu soudního verdiktu – samozřejmě bezvýsledně. Jan Tuček byl oběšen na dvoře Krajské soudní věznice v Jihlavě jako druhý v 5.50 po Františku Rodovi. Smrt lékař konstatoval v 6.10. Následovala ještě poprava Karla Veselého.
Z charakteru politických procesů 50. let 20. století vyplývá otázka, kde hledat hranici mezi skutečností a smyšlenou trestnou činností, která měla sloužit jak k diskreditaci mnohdy nespravedlivě obviněných, tak i k legitimizaci drakonických trestů udělovaných Státním soudem. Na základě prostudovaných dokumentů je možné říci, že spíše než v údajích o připravovaných atentátech a jiných teroristických akcích by bylo možné skutečnost hledat ve snaze shromažďovat nejrůznější informace a odesílat je do zahraničí.
Všichni odsouzení v procesu „Veselý, Rod a Tuček“ byli rehabilitováni v roce 1990. J. Tučkovi byl vyměřen zbytkový trest pěti let. K jeho zrušení došlo až o dva roky později rozhodnutím Krajského soudu v Brně.
(Zdroje: https://www.ustrcr.cz/uvod/skupina-vyzkumu/tucek-jan-7-5-1916/, medailonek PhDr. Ondřeje Hladíka z projektu ÚSTR Dokumentace popravených z politických důvodů 1948–1989, redakčně upraveno)
LITERATURA:

• BOHUŇOVSKÁ, Marie: Zaváté šlépěje. Osud sochaře Šlezingera. Jihlava 2006.
• HEŘMAN, František: Ráj i peklo. Ateliér IM, Zlín 2000.
• JIRÁKOVÁ, Lenka: Politická perzekuce a politické procesy na Jihlavsku v letech 1949–1953. Diplomová práce, Technická Univerzita v Liberci, Liberec 2008.
• LIŠKA, Otakar a kol.: Vykonané tresty smrti v Československu 1918–1989. ÚDV, Praha 2001.