Vojtěch Dundr (25.12.1879 – 8.9.1957 věznice v Ilavě)

Vojtěch Dundr pocházel z chudé dělnické rodiny. Byl československý politik, meziválečný senátor Národního shromáždění a ústřední tajemník Československé sociálně demokratické strany dělnické.
Za první republiky byl odborovým předákem svazu kovodělníků. V parlamentních volbách v roce 1925 získal za sociální demokraty senátorské křeslo v Národním shromáždění. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1929 a parlamentních volbách v roce 1935. V senátu setrval do jeho zrušení roku 1939, přičemž krátce předtím ještě v prosinci 1938 přestoupil do senátorského klubu nově zřízené Národní strany práce.
Za první republiky působil jako tajemník sociálně demokratické strany a člen jejího nejužšího vedení. Na sjezdu strany roku 1937 byl zvolen ústředním tajemníkem. Měl výrazný vliv na fungování strany a chod jejích orgánů. V době protektorátu poznal nacistické žaláře.
Po roce 1945 se znovu zapojil do činnosti sociální demokracie a bránil rozpínavosti KSČ. V červnu 1950 byl v politickém procesu s doktorkou Miladou Horákovou jako nejstarší z obžalovaných odsouzen k trestu žaláře na dobu patnácti roků, což pro něj znamenalo doživotí. Ve vězení zemřel.
Ačkoli v odborné literatuře bývá opakovaně uváděno jako datum úmrtí 7. září 1957 v Leopoldově, Vojtěch Dundr zemřel 8. září ve vězeňské nemocnici v Ilavě.
Čest jeho památce!
(medailonek vznikl s použitím dostupných archivních materiálů a záznamů historika Jaroslava Rokoského a Jana Synka)