Činžovní dům na rohu Velké Nikitské a Chlynovské uličky byl postaven v letech 1904–1905 architektem K.V. Treimanem na místě panství Jekatěriny Nikolajevny Naryškinové. Novým majitelem domu se stal strojní inženýr Vladimír Nikolajevič Semenkevič, ředitel Alexandrovského řemeslného učiliště a domova mládeže, pokladník Moskevské organizace majitelů domů, budoucí slavný archeolog a čestný člen Ruského archeologického ústavu. V prvním patře šestipodlažního domu se nacházely obchody, ve druhém kanceláře a ve všech ostatních zařízené byty, v jednom z nichž bydlel sám majitel. V této budově byla také redakce bolševických novin Vpřed (Vperjod). Podle databáze Memorialu bylo v letech Velkého teroru popraveno nejméně devět obyvatel tohoto domu. Jedním z nich byl i Čech Konstantin Mašek, jemuž dnes umístíme pamětní plaketu. Konstantin Mašek Konstantin Mašek se narodil českým rodičům v Moskvě. Celá rodina se hlásila k českému občanství. Jeho otec byl mechanikem a pracoval v Moskevských železárnách, později známých jako „Srp a kladivo.“ V roce 1905 celá rodina odjela do Čech, ale Konstantin se zanedlouho vrátil do Ruska. Před revolucí pracoval jako mechanik v různých autodílnách a opravnách, v letech 1917–1919 měl vlastní dílnu na opravu automobilů. Byl vyhledávaným specialistou v oboru. Roku 1914 se oženil, manželství však zůstalo bezdětné. V roce 1918 Maška zatkly orgány sovětské tajné policie Čeky, ale po dvou dnech ho propustili, aniž mu bylo sděleno obvinění. Podruhé odjel do Prahy navštívit rodinu v roce 1921, ale rodiče už nezastihl naživu. Zůstal v Čechách u svých bratrů dva roky a obživu snadno našel jako mistr v opravárenských dílnách. Poté se rozhodl vrátit do Sovětského svazu, kde do roku 1929 pracoval v opravnách. V roce 1930 se stal zástupcem vedoucího automobilových garáží. Před zatčením pracoval jako mistr v 1. autoopravárenském závodě Metrostroj. Bydlel v Moskvě se ženou Naděždou. Byl bezpartijní. Do Ruska se vrátil i jeden z Konstantinových bratrů – Alexandr (pracoval jako soustružník v továrně na výrobu leteckých motorů), další bratr Jiří zůstal v Československu. Konstantin Mašek byl zatčen 12. března 1938 pro špionáž s jednoduchým odůvodněním: „...přijel v roce 1923 z Prahy. V Moskvě má spojení s emigrantskými kruhy podezřelými ze špionážní činnosti.“ Záhy po zatčení se během jediného výslechu doznal k tomu, že byl ještě před odjezdem do SSSR, tedy v roce 1923 v Praze zverbován československou rozvědkou. Když si šel vyřídit výjezdní formality, zapojil ho prý do špionáže agent pražské policie František. Když se František dozvěděl, že se Mašek chystá vrátit do Moskvy, údajně mu navrhl aby, „na území SSSR sbíral tajné informace. Přitom mě přesvědčoval, že každý Čech musí pomáhat své vlasti. Zprvu jsem odmítal, ale potom jsem Františkovi dal souhlas s tím, že se budu věnovat špionáži na území SSSR,“ uvádí záznam z výslechu. Podle záznamu z výslechu se měl Mašek po svém návratu do Moskvy spojit s jistým rezidentem Novákem, který byl v Moskvě uzenářským mistrem. Ten údajně Maška instruoval, aby se nechal zaměstnat v jedné z továren, odkud by mohl získávat tajné informace. Do roku 1930 však Mašek pracoval jen v menších opravnách. Jediné setkání s Novákem, k němuž mělo dojít, se odehrálo v roce 1930, když Mašek začal pracovat v Automobilovém závodě č. 2. Vyšetřovatelům se nepodařilo zjistit, kdo byl a zda vůbec existoval onen Novák. Přesto „Trojka“ NKVD (mimosoudní orgán zřízený roku 1937 a oprávněný vynášet trest odnětí svobody i trest smrti v zájmu urychlení revoluční spravedlnosti), rozhodla, že to stačí, a 19. května 1938 byl Konstantin Mašek odsouzen k trestu smrti pro obvinění z „nepřátelské špionážní a kontrarevoluční činnosti, a proto, že byl českým špionem a předával informace špionážního charakteru o automobilové továrně,“ a 29. května byl popraven ve věku 55 let. Ze špionáže byl obviněn i Maškův soused Polák Vjačeslav Auerbach. Byl zatčen téhož dne jako Mašek - 12. března 1938, a odsouzen k tresti smrti zastřelením dne 29. července. Verdikt byl vykonán 13. srpna. Maškova žena podala v roce 1964 žádost o prošetření případu. Uvedla, že svého muže viděla naposledy 12. března 1938 ve tři hodiny v noci, když byl zatčen, a od té doby o něm nemá žádné zprávy. Dodala, že nevěří v jeho vinu, že Konstantin byl čestný člověk a že žádné podezřelé styky neudržovali. Vyšetřování konstatovalo, že neexistují žádné důkazy Maškovy viny, a že jediné Maškovo doznání je krajně nekonkrétní a neobsahuje žádné údaje, které by sběr a předávání špionážních informací cizí rozvědce mohly potvrdit. Samotné vyšetřování se dopustilo „hrubých porušení zákona: obvinění nebylo stvrzeno prokurátorem.“ Pro nedostatek skutkové podstaty trestného činu byl Maškův případ přezkoumán a v prosinci 1964 byl Mašek rehabilitován. V článku byly použity materiály z knihy českého historika, profesora Mečislava Boráka, který se mnoho let věnoval studiu pronásledování Čechů a občanů Československa v SSSR. V roce 2013 vyšla jeho kniha „Moskevská pohřebiště. Češi a českoslovenští občané popravení v Moskvě v letech 1922–1953“ (Opava, 2013), v níž jsou obsaženy životopisy více než stovky popravených Čechů. Je zde i kapitola věnovaná Konstantinu Maškovi. Dále jsou v textu použity výňatky z protokolu o výslechu a rozsudku.
