František Rod (1902-1950)

Jihlava, Komenského 10 (budova Okresní galerie Vysočiny)



truhlář, člen jihlavské odbojové organizace
Syn Jana a Marie Rodových. Otec byl zaměstnán jako kočí. Po dokončení obecné školy se František Rod vyučil truhlářem. Následně pracoval v továrně na klavíry Petrof. V roce 1934 si založil vlastní truhlářskou dílnu, která byla v roce 1943 německými úřady zavřena a F. Rod byl totálně nasazen. V roce 1945 vstoupil do SNB. Byl poslán do výcvikového střediska v Holešově, výcvik však nedokončil. V roce 1946 se vrátil do Jihlavy, kde si opět otevřel truhlářskou dílnu. Od roku 1927 byl členem ČSL a katolické tělovýchovné jednoty Orel. Byl ženatý s Emilií Hartmanovou, se kterou měl dvě děti.
František Rod se podílel na vytvoření odbojové organizace Karla Veselého, která působila od podzimu 1948 do července 1949 v okolí Jihlavy. Skupina se scházela v jeho dílně. Do odbojové činnosti zapojil další osoby, které nesouhlasily s politickým zřízením po únoru 1948. Ke spolupráci získal například strážmistra SNB Rostislava Orla, který mu poskytoval informace o jihlavské služebně SNB. Spolu s Karlem Veselým a Stanislavem Lukařským plánoval F. Rod přepadení jihlavské věznice a osvobození politických vězňů. Podílel se na formulování a rozšiřování protistátních letáků. František Rod chtěl před svým zatčením spolu s Vavřincem Schwarzem a Josefem Zbránkem uprchnout za hranice, byl však 2. září 1949 při pokusu o útěk zatčen. Byl obviněn z trestných činů velezrady, vyzvědačství a spoluviny na zločinu vraždy. Byl souzen v politickém procesu „Veselý, Rod a Tuček“, který se konal 7.–11. února 1950 před Státním soudem v Jihlavě a odsouzen trestu smrti.
Ještě v průběhu procesu zaslala jeho manželka Emílie Rodová žádost o milost adresovanou Státnímu soudu v Brně. Po vynesení rozsudku se snažila tehdy patnáctiletá dcera Božena Rodová obměkčit manželku prezidenta Klementa Gottwalda. Další dopis ze 4. března zaslala jménem svého čtyřletého bratra a matky ministru spravedlnosti Alexeji Čepičkovi a poslední pokus učinila ještě 6. května Antonie Komůrková, sestra Emílie Rodové, která požádala o přijetí k osobní rozmluvě s prezidentem, avšak bezvýsledně. Stejně tak dopadlo i odvolání, projednávané 25. dubna 1950 Nejvyšším soudem.
Františka Roda oběsili 17. června 1950 na dvoře Krajské soudní věznice v Jihlavě jako prvního z celé skupiny v 5.10. Smrt lékař konstatoval v 5.14. Následovala poprava Jana Tučka a Karla Veselého.
Všichni odsouzení v procesu Veselý, Rod a Tuček byli rehabilitováni v roce 1990. F. Rodovi byl však soudem absurdně ponechán zbytkový trest pěti let. K jeho zrušení došlo až o dva roky později rozhodnutím Krajského soudu v Brně
Kauza Františka Roda ukazuje příběh člověka, který se jako třetí zapojil do činnosti, vyvíjené Karlem Veselým a Janem Tučkem, kteří obzvláště zpočátku zajišťovali informace určené k odesílání do zahraničí. Jejich skutečné činy ale zůstávají zastřené pod celou řadou dezinformací vycházejících z dílny StB. S největší pravděpodobností k nim patří celá řada údajů o přípravách několika vražd a jiných záškodnických akcí. Existovala-li skutečně jakási skupina „Veselý a spol.“, lze její činnost spatřovat především ve snaze zajistit výstřižky z novin určených k odesílání do USA.
(Zdroje: https://www.ustrcr.cz/uvod/skupina-vyzkumu/rod-frantisek-15-9-1902/, medailonek PhDr. Ondřeje Hladíka z projektu ÚSTR Dokumentace popravených z politických důvodů 1948–1989, redakčně upraveno)
LITERATURA:
  • BOHUŇOVSKÁ, Marie: Zaváté šlépěje. Osud sochaře Šlezingera. Jihlava 2006.
  • HEŘMAN, František: Ráj i peklo. Ateliér IM, Zlín 2000.
  • JIRÁKOVÁ, Lenka: Politická perzekuce a politické procesy na Jihlavsku v letech 1949–1953. Diplomová práce, Technická Univerzita v Liberci, Liberec 2008.