Evžen Vyrovyj (1889—1945) ukrajinský emigrant, nakladatel, filatelista

Evžen (Jevhen Semenovyč) Vyrovyj se narodil 27. 2.1889 v ukrajinském městě Smila v rodině mlynáře. Již za studia na Pedagogickém institutu ve městě Hluchiv v letech 1903—1908 se stal příznivcem rozvoje ukrajinského národního školství a liberálních nacionalistických myšlenek směrujících k osamostatnění ukrajinského státu.
Po absolvování institutu začal Vyrovyj učit na základní škole v městečku Žmerynka, poté nastoupil jako profesor dějepisu na Komerční školu v Katerinoslavu (dnes město Dnipro). Zde byl aktivním účastníkem kulturně-osvětového spolku „Prosvita“ („Osvěta“), následně tajemníkem místní pobočky a významným nakladatelem ukrajinské literatury – nejdříve pod přísným dohledem ruské tajné policie, později, od roku 1917, aktivně v zájmu nově vyhlášeného suverénního Ukrajinského státu. Aktivní publicistická činnost Vyrového a také jeho působení jako tajemníka a poradce hejtmana Ukrajiny Pavla Skoropadského se stali příčinou jeho odchodu před postupujícími bolševiky v r. 1919 do emigrace.
Evžen Vyrovyj se usadil v Praze. Zde znovu začal aktivní nakladatelskou činnost a postupně se stal jedním z největších vydavatelů ukrajinských knih své doby.

V letech 1926—1934 byl předsedou Ukrajinského sdružení milovníků knih. Právě v Praze v r. 1941 Vyrovyj vydal nejznámější sbírku poezie Tarase Ševčenka Kobzar u příležitosti 100. výročí jejího prvního vydání. Právě toto vydání z roku 1941 odborníci považují za nejzdařilejší a nejkrásnější.
Zároveň se Vyrovyj věnoval filatelii, vlastnil rozsáhlou sbírku ukrajinských poštovních známek, připravil několik odborných publikací a obecně je považován za zakladatele ukrajinské filatelie. V první polovině 30. let 19. století byl také předsedou spolku Ukrajinský Plast (ukrajinská národní skautská organizace).
Na konci 30. let a za druhé světové války byla většina společenských aktivit Vyrového soustředěna na činnosti Ukrajinského muzea v Praze. Jako aktivní propagátor myšlenky ukrajinské nezávislosti byl Vyrovyj spoluzakladatelem této instituce a přispíval k doplnění jejích sbírek.

Aktivní činnost Vyrového v emigraci a snaha o propagaci ukrajinské národní ideje se staly důvodem tragické události, jež se odehrála 17. května 1945 v bytě Vyrového ve druhém poschodí v domě č. 49 v Hradešínské ulici na pražských Vinohradech. V době těsně předcházející osvobození Československa v květnu 1945 a během následujících dnů a měsíců (zvláště v týdnu po 11. květnu 1945) spolupracovníci NKVD zatýkali v Praze ruské a ukrajinské antibolševické emigranty.
Dne 17. května o 6. hodině ranní u dveří bytu Vyrového zazvonil podporučík Rudé armády Nikolaj Ivanovič Fedotov. Při pohledu na armádní auto před domem se Vyrovyj odhodlal k zoufalému činu a vyskočil z okna na chodník.

Sanitní vůz odvezl publicistu se zlomeninou levého stehna, lebeční kosti a vnitřními zraněními na chirurgické oddělení Všeobecné veřejné nemocnice v Praze VII.

Zde Vyrový tentýž den zemřel.

Jeho pozůstatky byly 19. května 1945 zpopelněny a předány rodině Kuščynských, s nimiž Vyrovyj sdílel byt.

Evžen Vyrovyj tak nebyl příslušníky NKVD zatčen, ovšem zahynul bezprostředně v důsledku jejich činnosti, o čemž svědčí dochovaná zpráva pražské policie.

(text životopisného medailonku na základě archivních dokumentů zpracovala Anna Chlebina, redakčně upraveno)