Karel Mucha (1896 – 1962), obchodník a sokol

Husovo náměstí 71, Ledeč nad Sázavou


„Mohl dostat trest smrti, ale byly jsme rády, že dostal jen dvacet let“

Text převzat ze vzpomínek Ireny Košťálové, dcery Karla Muchy, zaznamenaných v Příbězích 20. století pro Paměť národa, zkráceno, redakčně upraveno.

Karel Mucha
Karel Mucha se narodil roku 1896 v Humpolci, ve městě s hlubokou textilní tradicí, ze které pramenila i obchodní činnost rodiny Muchových. Karlův otec zde provozoval kloboučnický krámek a po jeho smrti převzal chod živnosti Karlův bratr. Český Manchester, jak se městu Humpolec od 19. století přezdívalo, se Karel Mucha rozhodl opustit a za své nové životní působiště přijal posázavské městečko Ledeč nad Sázavou. Koupil starý domek na ledečském náměstí a přestavěl ho na moderní patrovou stavbu a roku 1923 založil živnost a navázal na rodinné podnikání. „Sukna a látky Karel Mucha” zněl nápis na domě čp. 71. Roku 1928 se oženil s Růženou Kuličovou, dcerou obchodníka ze Škvorce na Českobrodsku. Novomanželům Muchovým se postupně narodily tři dcery - Hana (1929), Irena (1930) a nejmladší Eva (1931).

Otec, matka, sestry i obchodní příručí zatčeni

Společná rodinná fotografie Muchových pořízená v době těsně před zatčením a uvězněním celé rodiny
Po komunistickém převratu v únoru 1948 došlo v lednu 1949 k začlenění obchodu Karla Muchy pod správu národního podniku Textilia. Znárodněný obchod byl tak nově přejmenován na prodejnu TEP, ve které se stal Karel Mucha vedoucím a jeho manželka prodavačkou. Po více než pětadvaceti letech živnostenského budování mu byl podnik komunistickým režimem jednoduše ukraden.
Ve čtvrtek 29. března, kdy Muchova dcera Irena zrovna přijela ze školy v Praze, kde studovala, do jejich domu vtrhlo komando, asi osm mužů v civilu. „Vyházeli nám všechny věci ze skříní a ve všech místnostech udělali razii. Byli na půdě, ve sklepě, v garáži i prádelně a tatínka hned potom odvedli. Ani nám nemohl nic říct. Se mnou ani s maminkou se nebavili. Zavřeli nás do dětského pokoje a před dveře postavili stráž a my ani nevěděly, co se děje. Nechali nás tam celou noc a druhý den ráno, protože se maminka zhroutila, odvezli ji do havlíčkobrodské nemocnice. A mě převezli do věznice v Dolních Kralovicích. Člověk nestačil tu hrůzu ani vstřebat a zůstal stát beze slova, bez logiky a jen se díval.”
Obchod Karla Muchy se suknem a látkami na ledečském náměstí
Důsledně zorganizovaný plán však ještě nedosáhl svého konce. Ve večerních hodinách zatkli nejprve v Praze Hanu, která další dny strávila v prostorech děsivé pankrácké věznice. V pátek večer se z vysokoškolských studií v Praze vracela i Eva, kterou po příjezdu do Ledče nad Sázavou zadrželi příslušníci Státní bezpečnosti. Následoval převoz za sestrou Irenou do Dolních Kralovic, odkud druhého dne byly obě dvě transportovány do krajské soudní věznice v Jihlavě, kde byl po domovní prohlídce vězněn právě jejich otec Karel Mucha. Zanedlouho k nim přibyla i nejstarší sestra Hana a v jihlavské věznici se tak kromě zhroucené matky ocitla celá rodina Muchových.
9. dubna 1951 JUDr. Vlastimil Kubita, okresní prokurátor z Ledče nad Sázavou, předává první zprávy krajské prokuratuře: „Karel Mucha byl KVNB v Jihlavě oznámen, že v Ledči n. Sáz. ukrýval velké množství různého textilního zboží v ceně asi 20,000 Kčs, kromě většího množství různých lihovin, mýdla, tuků a mouky. Zboží toto měl obviněný ukryto jednak ve zvláštní skrýši na půdě svého domu, jednak pak ve sklepě. Zabavené zboží bylo uskladněno v zasedací síni budovy zdejšího ONV, kde jest tou dobou prováděn jeho odhad metrážní i cenový.”

Přijely autobusy s dělníky a proces vysílal městský rozhlas

Hlavní líčení s obžalovaným Karlem Muchou se konalo za účasti široké veřejnosti dne 25. května 1951 v letním sále penzionu Koželužna v Ledči nad Sázavou. Dobové prameny hovoří o přímo nabitém sále a líčí, že na přelíčení byly vydávány vstupenky, které byly rozděleny na závodech, a celý průběh byl vysílán městským rozhlasem. „V tu dobu byla maminka ještě v nemocnici. U soudu jsme byly spolu se sestrami a s námi i náš strýc Jára. Přišli jsme k soudu, kde už bylo plno. Vím, že tam byly autobusy s dělníky. Tam jsme mluvili po dlouhé době s tatínkem, který vypadal strašlivě. Až tam jsme se od vyšetřovatele dozvěděli, že jsme měli doma ukryté zásoby. Strejda nás varoval, že je tak bezprávní stát, že tatínek může dostat i trest smrti. Po jeho odsouzení k nám tatínka přivedli a my se s ním mohli rozloučit.”
Na působení ledečského oddílu Sokola se podílel i Karel Mucha (na fotografii v první řadě uprostřed)
Pětičlennému senátu okresního soudu předsedal JUDr. J. Šembera, který Karla Muchu prohlásil vinným z nepřátelství k lidově demokratickému zřízení v úmyslu mařit budování socialismu. Obvinil ho, že v době od 24. listopadu 1947 do 29. března 1951 ukrýval a po začlenění do národního podniku Textilia nepřihlásil a nenabídl zboží k výkupu. Bylo mu přičteno, že hromadil nadměrné zásoby tuku, mouky, obilí či sýra, medu nebo mýdla a papíru. Odsouzen byl na dvacet let na základě trestných činů z ohrožení zásobování, sabotáže a zkrácení daně. K trestu náležely dodatkové tresty - ztráta čestných práv občana na deset let, zákaz podnikání navždy, propadnutí veškerého majetku a jmění, uveřejnění rozsudku: strana 1, strana 2, strana 3, strana 4, strana 5, strana 6, strana 7.

Záslužná práce, soudruzi

Po skončení líčení okresní prokurátor Vlastimil Kubita informoval ve svém prohlášení krajskou prokuraturu a vyzvedl záslužnou práci všech, kteří se do celého procesu proti třídnímu nepříteli zapojili. Vychválil bezvadnou výzdobu místnosti, instalování výstavky zabavených textilií, rozhlas i organizování veřejnosti, kterou zmiňuje v počtu přesahujícím jeden tisíc osob.

Vyloučeny ze života

„Soudružko, je tu ještě jedna možnost. Vystoupíte před celou posluchárnou a odsoudíte svého tatínka. Potom si vás tady možná necháme.‘ Řekla jsem jim, ať mi rovnou napíšou konec a bylo to vyřízené,” popisuje Irena své vyloučení z vysokoškolských studií. I starší sestra Hanka, zaměstnaná u zahraniční společnosti, musela opustit zaměstnání. A tak obě dvě nastoupily začátkem léta 1951 do dělnických pozic ve skladu národního podniku Medika.
Nejmladší Eva ještě další rok studovala, než na sekretariát vysoké školy chemicko-technologické přišel z ONV v Ledči nad Sázavou příkaz o jejím okamžitém vyloučení. Nastoupila tak do chemického závodu v Uhříněvsi, kde se opakoval podobný scénář. Otcův údajný přečin vůči socialistické společnosti stíhal v kádrových posudcích všechny tři dcery po zbytek života.

Prosili jsme o propuštění

Za bezproblémové chování Karla Muchy schválila plzeňská věznice v roce 1957 návštěvu rodiny, odůvodněnou svatbou jeho nejmladší dcery Evy. Po letech odloučení mohl být tak na několik dní bez přísného dozoru znovu s rodinou. Tou dobou už bylo navrženo jeho podmínečné propuštění, které doporučila věznice v Plzni. Rozhodující slovo mělo mít ale vedení komunistické strany v Ledči nad Sázavou. “Byla jsem s Tonkou v Ledči prosit, aby žádost nezamítali. Mluvila jsem s předsedou národního výboru, který se ke mně choval příšerně. Slíbila jsem, že si tatínka vezmeme k sobě a v Ledči už se nikdy neukáže. Podmínečné propuštění ale smetli ze stolu.”
Po opakujících se žádostech o propuštění měl být právě tento návrh největší nadějí na jeho osvobození. Utrpěné zklamání jeho už tak podlomené zdraví ještě více zlomilo. Na přelomu šedesátých let, takřka deset let od jeho zatčení, byl převezen do věznice ve Vykmanově u Ostrova nad Ohří.
S rokem 1962 se přiblížila doba propuštění Karla Muchy, ustanovený trest měl vypršet 29. listopadu. Karel Mucha však dne 29. července ve věznici zemřel.
Po roce 1990 byl Karel Mucha Okresním soudem v Havlíčkově Brodě rehabilitován. V restitučním řízení se sestrám Muchovým podařilo získat zpět i svůj rodný dům na ledečském náměstí, který nejprve pronajaly a poté celou nemovitost prodaly.
Příběh pamětníka v rámci projektu Příběhy 20. století zpracoval Rostislav Šíma pro Paměť národa. Text i archivní dokumenty používáme se svolením autora. Zkráceno, redakčně upraveno
Celý text se zaznamenanými vzpomínkami Ireny Košťálové, dcery Karla Muchy, archivní fotografie a nahrávkami naleznete zde: https://www.pametnaroda.cz/cs/kostalova-irena-20200717-0