Josef Kmínek (1909–1952), strážmistr

Zelenečská 629/5, Praha Hloubětín


Josef Kmínek se narodil 27. března 1909 ve Vysokém Veselí okres Jičín. Rodiče byli zcela nemajetní a pracovali jako dělníci na velkostatku. Rok po narození syna Josefa se rodina přestěhovala na statek Chotělice u Smidar, okres Nový Bydžov, kde Josef vychodil obecnou školu. Měl celkem pět sourozenců. Po škole se učil kovářem u Jaroslava Lajfera ve Smidarech, kde pak byl i zaměstnán až do roku 1929. Toho roku nastoupil vojenskou presenční službu u ženijního pluku 5 v Praze, kterou ukončil roku 1931 v hodnosti svobodníka. Poté zůstal bez zaměstnání až do 11. ledna 1932, kdy byl na vlastní žádost přijat ke sboru uniformované stráže bezpečnosti. Sloužil pak až na krátkodobá odvelení nepřetržitě na velitelství policie v Praze IX. do roku 1945, kdy byl formálně převeden k SNB. I dál sloužil prakticky na stejném místě, nyní u Obvodního velitelství Národní bezpečnosti Praha 9 a to až do svého zatčení.
Obžaloba státní prokuratury ze dne 8. 12. 1951, 1. str. (zdroj: ABS)
Josef Kmínek se roku 1932 oženil s Josefou Čapkovou a roku 1935 se jim narodila jediná dcera Zdeňka. Do konce války nemohl být Josef Kmínek jako policista členem žádné politické strany. Až roku 1945 vstoupil do KSČ. V roce 1951 dokonce zastával funkci předsedy Útvarové organizace při Obvodním velitelství Praha 9. Obdržel údajně i vyznamenání Řád 25. února III. stupně.
K zatčení Josefa Kmínka došlo náhle, 29. září 1951 v 11.30 na pracovišti. Návrh na zatčení byl vystaven s datem 28. 9. 1951 s zdůvodněním navrhovatele: „Zjistil jsem po prozkoumání materiálu o záškodnické a podkopné činnosti prováděné Josefem Kmínkem“, na základě výpovědi vrchního strážmistra SNB Karla Strmisky.
Při výslechu ve vazbě se Kmínek doznal, že se mu v létě 1951 Karel Strmiska svěřil se svým členstvím v ilegální protikomunistické organizaci. Kmínek tuto informaci nejen neohlásil, ale přislíbil prý dokonce Strmiskovi členství v této skupině. Vstržm. SNB Josefu Kmínkovi byla v souvislosti se zatčením rozkazem náměstka MNB ve věcech kádrových a školských z 26. října 1951 odňata hodnost a současně zrušen jeho služební poměr ke dni 31. října 1951.
Státní prokuratura v Praze podala Státnímu soudu s datem 8. prosince 1951 žalobu na Karla Strmisku a spol., tedy celkem na patnáct osob. S výjimkou dvou byli všichni příslušníky SNB. Na třetím místě žaloby figuroval Josef Kmínek.
V žalobě byl charakterizován takto: „Stal se řemeslným zrádcem, který se navenek tvářil jako oddaný zastánce lidově demokratického zřízení. Stal se i předsedou útvarové organizace KSČ na svém velitelství a byl nositelem řádu 25. února třetí třídy. V červenci 1951 se v Praze zapojil do protistátní bandy Karla Strmisky, byl informován o jejích cílech a dodal mu špionážní zprávu s důležitými údaji o průmyslových objektech v obvodu svého služebního velitelství. Pomáhal mu hledat další členy, poskytl mu důležité údaje z oboru bezpečnosti a věděl o jeho ilegálním časopise a také ho četl. Spáchal tedy trestný čin velezrady a vyzvědačství.“
Obžaloba státní prokuratury ze dne 8. 12. 1951, 2. str. (zdroj: ABS)
Státní soud zasedl ve dnech 19. až 22. prosince 1951 za předsednictví JUDr. Otakara Baláše. (JUDr. Baláš byl původním povoláním nástrojař. Soudcem se stal poté, co v období 1. 12. 1949 až 30. 11. 1951 absolvoval dvouletou soudcovskou Právnickou školu pro pracující u Ministerstva spravedlnosti v Praze. U Státního soudu v Praze soudil v letech 1951-1952. Byl autorem knihy Zelená internacionála – prodloužená ruka imperialistických nepřátel našeho lidu. Sám také soudnímu procesu s tzv. přisluhovači Zelené internacionály předsedal. Dne 26. 4. 1952 poslal na smrt profesora Josefa Kepku. Obžalovaní, bývalí poslanci Antonín Chloupek, Vlastimil Klíma a Vilém Knebort, agrárník František Topol, spisovatelé Otakar Čapek a Josef Kostyhryz, dostali doživotí a básník Václav Renč 25 let vězení. Dne 11. března 1970 byl Otakar Baláš Českou národní radou zvolen do funkce soudce Nejvyššího soudu.)
Soud odsoudil Josefa Kmínka, Josefa Maceje a Karla Strmisku k trestu smrti, technického úředníka Josefa Sajvera a tři jiné příslušníky SNB na doživotí, sedm odsoudil k 10 až 25 letům a jednoho na 8 let žaláře. Opravné prostředky neměly účinek.
Josef Kmínek byl popraven 8. srpna 1952 v 6.15 ve Věznici Praha Pankrác. Příčinou smrti byla poprava oběšením - smrt udušením.
Neuvěřitelné výpovědi vyšetřovaných z případu Strmiska a spol. prozrazují, že byly z podstatné části vymyšleny. Zdá se, že jediným vlastním reálným protirežimním skutkem obětí byly sbírky pro rodiny zatčených odbojářů. Podezření vyvolává již fakt, že se ve vyšetřovacích spisech vyšetřovatelé StB vůbec nezabývají tím, kde StB získala podezření a poznatky o „ilegální činnosti“ zatčených a důvod k jejich zatčení.
Žádost o milost, kterou dcera J. Kmínka bezvýsledně adresovala prezidentovi
Josef Kmínek se stal obětí provokace Státní bezpečnosti. Z vlastní iniciativy nevyvíjel žádné protirežimní aktivity, vyjma sbírky ve prospěch zatčených. Jeho protirežimní činnost měla spočívat zejména v organizování struktur pro údajný převrat a čtení „ilegální“ tiskoviny. Smyslem procesu s třinácti příslušníky SNB, dříve sloužícími u předúnorové policie, bylo vyvolat v SNB atmosféru strachu a podezírání vůči „předúnorovým“ příslušníkům SNB se snahou je ze sboru co nejrychleji propustit. Jde tedy o vykonstruovaný proces. Nicméně lze odhadnout, že Josef Kmínek přes své členství v KSČ neměl k poúnorovému režimu právě vřelý poměr.
Literatura: PEJČOCH, Ivo a TOMEK, Prokop: Policisté na popravišti. Příslušníci SNB popravení v Československu z politických nebo kriminálních důvodů v letech 1949-1962. Svět křídel, Cheb 2013, s. 131-137.
(životopisný medailonek vychází z textu historika Prokopa Tomka, redakčně upraveno, zkráceno)