Petr Zlenko (1891–1954)

Lužická 1701/38, Praha



Petr Zlenko se narodil na ukrajinské Volyni 6. června 1891. Otec byl učitelem ruštiny a rodina se často stěhovala po malých ukrajinských městech. V roce 1909 maturoval na ananjivském gymnáziu v Oděské gubernii a začal studovat na matematicko-fyzikální fakultě Novoruské univerzity v Oděse, ve studiích pak pokračoval v Kyjevě. Studia nedokončil, protože byl na začátku první světové války mobilizován a po absolvování ročního kurzu v Sergijevské dělostřelecké škole v Oděse přidělen jako mladší důstojník k carské armádě. Po převzetí moci bolševiky v roce 1917 vstoupil do armády Ukrajinské lidové republiky, kde zůstal po dobu trvání občanské války.
V roce 1920 utekl před vítěznými bolševiky do Polska a jako profesor matematiky vyučoval na soukromém gymnáziu v Brestu nad Bugem. Tehdy se naplno projevil Zlenkův zájem o knihy a knihovnictví, jenž se prohloubil po jeho odchodu do Československa, kde mimo pedagogický ústav Drahomanova vystudoval i Státní školu knihovnickou v Praze.
Petr Zlenko se v Praze oženil a roku 1937 obdržel československé občanství. Nejprve působil jako správce knihovny v Drahomanovově ústavu, v letech 1935–1945 ve Slovanské knihovně ministerstva zahraničí. Mimo to aktivně psal do ukrajinských exilových časopisů, podílel se na vzniku mnoha významných ukrajinských publikací, politických i vědeckých kompilátů, publikoval v českých i slovenských odborných knihovnických periodikách.
Činovnická legitimace svazu skautů
V Praze byl zatčen 6. července 1945 příslušníky sovětské vojenské kontrarozvědky Smerš a odvlečen do Kyjeva, kde byl několik měsíců vyšetřován. Vojenský tribunál v Kyjevě pak 3. prosince 1945 Petra Zlenka odsoudil za protisovětskou činnost k deseti letům v nápravně pracovním táboře. Jako jeden z mála takových odsouzenců dostal možnost odvolání, 18. ledna 1946 ale vojenský tribunál jeho žádost zamítl. P. Zlenko byl odeslán do Ozerlagu na horním toku řeky Jeniseje, kde zemřel na celkové vyčerpání organismu 1. října 1954, několik měsíců před vypršením trestu.
Jeho žena Marie se prostřednictvím čs. ministerstva zahraničí až do roku 1948 marně pokoušela o jeho propuštění. Po převzetí moci komunisty v únoru 1948 končily její žádosti jako bezpředmětné.
Zdroje:
  • DVOŘÁK, Jan – FORMÁNEK, Jaroslav – HRADILEK, Adam: Intervence ve prospěch našich občanů je nežádoucí. Příběh Petra Zlenka zrazeného svou vlastí In: Čechoslováci v Gulagu III., Česká televize/ÚSTR, Praha 2019, s. 165–185.
  • BREZINA, Ivan: Tajšet, Irkutská oblast. Revolver Revue, č. 22/1993, s. 211–249.
(text medailonku převzat z projektu Čechoslováci v gulagu, Dokumentace politických represí v Sovětském svazu, In: https://cechoslovacivgulagu.cz)