Alexandr Fiala (1892–1938)

Blagoveščenskij pereulok 4/18, Moskva



Narodil se v české rodině v carském Rusku, v obci Semiduby v újezdě Dubno ve Volyňské gubernii. Jeho otec tam měl malou dílnu na opravy hudebních nástrojů. Po ukončení šesti tříd gymnázia prošel dvouletým agrotechnickým kursem, pak pracoval v meliorační komisi jako pomocník zeměměřiče. V roce 1915 narukoval do carské armády, jako poddůstojník nastoupil na školu pro praporčíky, ale pro nemoc z ní odešel a byl demobilizován. Byl bez práce až do vstupu do Rudé armády, v níž sloužil do roku 1921. Pak začal pracovat na Moskevském oblastním zemědělském oddělení, kde jako agronom a vedoucí výroby působil až do dne svého zatčení. Oženil se, měl syna Vladimíra a bydleli v Moskvě. Byl bezpartijní. Protože ta část Volyně, v níž se narodil, připadla po vzniku Sovětského svazu Polsku, psali mu úředníci do dokladů, že pochází z Polska, což v souvislosti s jeho českou národností budilo nedůvěru. V Polsku žila jeho sestra Marie, ale po smrti rodičů už neudržovali kontakt.
Na konci března 1938 vypracovali úředníci NKVD návrh na jeho zatčení, v němž se mj. uvádělo: „Se špionážními cíli udržuje v Moskvě velké styky s osobami, které přicházejí ze zahraničí jako političtí emigranti.“ A 1. dubna 1938 byl zatčen. Už při druhém výslechu 3. dubna 1938 se doznal k tomu, že jej jeho soused, Němec Seidel, v roce 1930 zverboval ke špionáži pro Německo. Už 5. dubna 1938 bylo vyhotoveno závěrečné obvinění. Stačilo k tomu jen několik vět z jediného výslechu, v němž se o špionáži hovořilo ve zcela všeobecných frázích, zjevně navržených vyšetřovatelem. Za pouhých pět dnů po Fialově zatčení byl jeho osud zpečetěn. Na odsuzující výrok Komise NKVD a Prokurátora SSSR však musel čekat až do 23. května 1938, na jeho vykonání ještě další měsíc, do 1. července 1938.
Jeho ženě sdělili, že byl odsouzen na 10 let gulagu bez práva na dopisy, a krátce po válce jí oznámili lživou zprávu o jeho smrti: měl zemřít 23. července 1943 na otravu krve v nezjištěném táboře. Až v roce 1956 se na žádost Fialovy ženy Niny uskutečnilo prošetření případu. Byli vyslechnuti noví svědci, spolunájemníci z bytu a spolupracovníci, kteří zcela vyloučili, že by Fiala zaujímal protisovětské postoje. Bylo zjištěno, že údajný Fialův rezident Eduard Seidel byl už 3. listopadu 1937 popraven, takže ve věci své špionážní spolupráce s Fialou nemohl být vyslechnut a v jeho spise o něm není zmínka. Všeobecné Fialovo doznání mělo k důkazům daleko, takže byl v září 1957 rehabilitován. Pravdu o jeho smrti však jeho ženě tehdy ještě neřekli. Té se dočkal až její syn Vladimír, který v říjnu 1991 napsal rehabilitační skupině při ústředí KGB, o níž se dověděl z televize. Chtěl se seznámit s materiály o svém otci, protože o něm, kromě několika útržkovitých údajů, skoro vůbec nic nevěděl. KGB urychleně zařídila zapsání pravdivých údajů o smrti Alexandra Fialy do matriky a v únoru 1992 ukázala vyšetřovací spis jeho synovi.
Převzato z publikace Borák, M., Moskevská pohřebiště, Češi a českoslovenští občané popravení v Moskvě v letech 1922-1953, redakčně zkráceno