Gertruda Aroseva (1909-1937)

ul. Serafimoviča 2, Moskva


Rozená jako Freundová, byla učitelkou tance. Byla popravena již v roce 1937. Pocházela z Prahy, její otec Rudolf Freund byl z rodu židovských obchodníků a zahynul v Osvětimi, matka Terezie přežila deportaci do Terezína a zemřela až v roce 1983. Gertruda údajně absolvovala taneční školu Isadory Duncanové v Drážďanech a živila se výukou tance i v Praze. Tak se seznámila i s vedoucím zastupitelství SSSR v Československu Alexandrem Jakovlevičem Arosevem, který do baletní školy přivedl svou dceru. Arosev měl za sebou už pestrou minulost revolucionáře, později působil jako sovětský diplomat v Lotyšsku, Francii, Švédsku, Litvě a v letech 1929–1933 i v Československu. Byl znám též jako umělec, psal povídky, romány a divadelní hry, podílel se na založení Svazu spisovatelů.
Bouřlivý byl i jeho osobní život: přijel do Prahy jen se svými třemi dcerami, protože jeho žena Olga už žila s jiným mužem; její pozdější návštěva Prahy definitivně rozhodla o tom, že odejde od rodiny za novou láskou až na Sachalin.
Arosev se plně oddal práci diplomata a měl značný podíl na změně přístupu k Sovětskému svazu a k jeho uznání de iure, snažil se ale vytvořit i rodinné zázemí svým ještě malým dcerám. Nejstarší Natalja se později stala překladatelkou z češtiny, Jelena i nejmladší Olga jsou známými herečkami. Všechny tři s odstupem času vzpomínaly s dojetím na poklidné dětství ve vile Tereza v Praze i na to, jak těžce se vyrovnávaly se vztahem svého otce k ženě o dvacet let mladší než on, štíhlé baletce se zlatavě rusými vlasy a zelenýma očima.
Záhy po svatbě byl Arosev přes své diplomatické úspěchy odvolán do Moskvy, kde mu Gertruda v roce 1934 porodila syna Dmitrije. Bydleli zprvu u rodinného přítele Molotova, než se Arosev stal předsedou Všeruské společnosti pro kulturní styky se zahraničím a získal dva byty v luxusním vládním domě Na nábřeží, který se stal svérázným symbolem politických represí. V jednom bytě bydleli, ve druhém si Gertruda zřídila taneční sálek pro výuku baletu. I když si občas stěžovala na nedostatky v zásobování a jiné nešvary sovětského života, snažila se přizpůsobit. Byla prý podruhé těhotná, když ji v noci 26. června 1937 na chatě v Sestrorecku u Leningradu zatkla státní bezpečnost.
Jako cizinka byla podezřelá ze špionáže, útok byl ale bezpochyby namířen proti jejímu manželovi. Ten se hned v noci vrátil známým rychlovlakem „Rudá střela“ do Moskvy a volal Molotovovi, ale přítel mu nepomohl. Vypravil se tedy sám na Lubjanku za Ježovem, s nímž se znal z dob občanské války, aby se za svou ženu zaručil, ale už se nevrátil. Vyslýchal ho prý pověstný Rajchman, zástupce V. S. Abakumova, který vedl čistky nejvyššího státního aparátu (oba to dotáhli až k hodnostem generálů). Kladlo se mu za vinu, že se přátelil s Bucharinem a nařkli ho z přípravy teroristických útoků. Ke všemu se brzy přiznal, ale před soudem to odvolal s námitkou, že přiznání bylo vynucené. Vojenské kolegium Nejvyššího soudu SSSR jej 8. února 1938 odsoudilo k trestu smrti. Byl zastřelen 10. února 1938, údajně ve sklepení budovy soudu na Nikolské ulici, společně se svým přítelem, lékařem a legendárním symbolem bolševické revoluce Vladimirem Antonovem-Ovsejenkem, který byl jeho předchůdcem na sovětském zastupitelství v pražské vile Tereza. Není známo, zda se vůbec dozvěděl, že jeho ženu Gertrudu odsoudili k smrti už 2. prosince 1937 a téhož dne zastřelili. Mezi popravenými nebývalo moc žen, nicméně manželky význačných státních a stranických činitelů někdy sdílely osud svých mužů. Gertrudin sen o štěstí tak skončil v jamách v lesíku na Kommunarce, kde se aspoň symbolicky se svým Alexandrem opět setkala. O Arosevovy dcery se postarala jejich matka, až na nejmladší Olgu se svého otce jako „nepřítele lidu“ úředně zřekly, aby mohly studovat. Malého Dmitrije vzali k sobě vzdálení příbuzní, ale když jeho nový otec za války padl, musel Dmitrij do dětského domova a vystudoval vojenskou hudební školu.
Na podzim roku 1956, už v rámci rehabilitace obětí represí, úřady sdělily Arosevovým dětem lživou zprávu, že jejich otec zemřel 17. března 1945, bez údajů o příčině a místě smrti. A Dmitrij se dověděl, že jeho matka zemřela 5. srpna 1944. Myslel si to ještě v roce 1988, kdy posílal dokumenty o svých rodičích do úschovy Memoriálu. Až po dlouhých čtyřiceti letech se dozvěděl pravdu o smrti rodičů a znovu se sešel s pražskou babičkou Terezií, která ho nakonec s pomocí Červeného kříže našla.
Převzato z publikace Borák, M., Moskevská pohřebiště, Češi a českoslovenští občané popravení v Moskvě v letech 1922-1953, redakčně zkráceno